Lidí bez práce je mnoho, největší skupinou, jsou lidé s průměrným věkem nad 45 let, kdy převážně ženy se těžko chytají a trh práce se jim zavírá. Což je velmi zlé, protože si myslím, že stále tyto lidé mají co společnosti nabídnout. Nezaměstnaní nejsou, ale jenom lidé ve středním věku a důchodci, ale také i těch a těch je spousta, lidí starších 17 let a mladších než 30 let. Většinou je to stále ten samí problém, přišli na učiliště ze základních či zvláštních škol a ve druhém nebo až ve třetím ročníku zjistili, že je škola vůbec nebaví a obor nezajímá, tak na co by tam vlastně vůbec chodily, neomluvené absence začnou narůstat a škola jim dá na výběr. Odejít a nebo zůstat. Oni si vždy vyberou tu možnost odejít. Protože chodit do školy je prostě vopruz. Takže nevyučený pouze ze základním vzděláním jdou navštívit Úřad práce (pracák) a tam čekají, až se jim někde něco najde a bude se jim to líbit. Nejlépe hned, spoustu peněz a málo práce. Jenže realita je jiná.
Uběhne první rok, uběhne druhý. Sedí doma a čekají. Dívky si většinou najdou nějakého přítele, většinou z té samé skupiny nezaměstnaných jako jsou ony samy a mají dítě. Bydlí u rodičů a nemají vlastně nic. V té lepší variantě si najdou někoho, kdo práci má, a doma jsou na mateřské s myšlenkou, že se jednoho dne do školy vrátí a školu dodělají. Příjde, ale druhé dítě a jejich sen je zase někde na konci.
O práci a kariéře málo, kdo sní, peníze z dávek jim pro život stačí a tak proč by se snažily. Jenže také co by chtěli, nemají žádné vzdělání, žádnou praxi, nic neumí a pracovat se jim taky nechce.
Další skupinou nepracujících jsou středoškoláci a vysokoškoláci, kteří vzdělání mají, ale zase chtějí počkat na něco, co by se jim líbilo a s maturitou či s diplomem nechtějí dělat prodavačku/prodavače. Taky proč ?! Přeci nestudovali, aby pak dostávali tu samou mzdu jako ty co školu nemají. Tato kategorie, ale má malinko jiné hodnoty a tak se snaží aspoň živit brigádami a nějakými lehčími prácemi , do mateřství a rodinném životě hned netouží. Chtějí vyčkat na svojí šanci. A třeba se jim to i podaří.
Další kategorie lidí je ta, běžně nazývaných „socek“ sociálně slabších lidí, nepřizpůsobivých atd, kteří prostě práci nehledají, hledat nechtějí a nebudou, jejich životní cíl, je nulový a jim to tak i vyhovuje, ale nejde to všechny tyto lidi házet do stejného pytle. Někteří by určitě chtěli začít pracovat, ale není to pro ně tak jednoduché. Jen si představte, že nějaký pán, který se víc jak týden neviděl vodu s mýdlem, příjde páchnoucí v roztrhaných věcech na Úřad práce a bude prosit o práci. Krizové domy s péčí o tyto lidi jsou přeplněny. A tak musí zase čekat.
Já stále říkám, že jsme strůjcem svého štěstí a tak jak se k jistým životním věcem postavíme, tak je také budeme mít.
S mím názorem nemusíte souhlasit, ale mám právo se vyjádřit. Nechci nikoho urazit svým článkem. Jen píši jak to vidím já.
Žádné komentáře:
Okomentovat