Celkem nedávno jsem shlédla snímek Sedm, kde vrah John Dou vraždil podle sedmy smrtelných hříchů podle Bible. Zaujala Vás někdy nějaká zvrácená násilnická postava ať už smýšlená kinematografií, spisovateli, nebo opravdovou událostí? Co si vlastně myslíte o těchto lidech? Mají pohnutky ze špatného dětství (zneužítí, týrání, drogy a alkohol) nebo je to něco s čím se přímo narodí …)
Zde je pár citací známých či méně známých sériových vrahů. Jsou zde proto, aby daly nahlédnout do mysli takového člověka. Co nejlépe popíše jeho osobnost, fantazie a prostředí, ve kterém žil, než jeho vlastní slova? Myslím si, že spousta těchle věcí je docela zajímavá, místy sice nechutná,… ale přesto fascinující.
Jenom je třeba dodat jedno a sice, že některé výpovědi nemusí nutně odpovídat pravdě. Je známou skutečností, že množství sériových vrahů si vymýšlelo a připestřovalo určité skutečnosti, ať už se jednalo o jimi spáchané zločiny nebo dětství. V některých případech nejde přesně odhadnout, co je pravda a co ne. Avšak i to, co je vymyšlené a neodpovídá realitě, něco vypovídá o tom, co si takový člověk rád představuje a je tomu třeba přikládaz určitý význam.
Peter Kürten – “Upír z Düsseldorfu:
“Bylo mi 13, když jsem měl první orgasmu při bodání do ovce. Strčil jsem do ní svůj úd a už si nevzpomínám, jestli jsem k tomu orgasmu dospěl proto, že se pohybovala, nebo proto, co jsem jí dělal. Každopádně když jsem zbodal nějaké zvíře, okamžitě jsem ejakuloval. Během následujících dvou až tří let jsem to častokrát zopakoval.”
“Když jsem si představil, že mohu někoho vážně poranit, sexuálně mě to uspokojovalo. Jakmile jsem si takovou scénu představil, většinou jsem nakonec ejakuloval. Když jsem sio představoval, jak někomu pářu žaludek nebo jak mu rozřezávám hrdlo, pokaždé jsem došel k plnému sexuálnímu uspokojení. Takhle se odehrávaly mé pobyty ve vězení.”
Albert DeSalvo – “Bostonský škrtič”:
“V Chelsea se vždycky našel někdo, kdo vás tyhle perverznosti naučil. Byly tam holky, která vám osahávaly pohlaví nebo vás vzrušovaly. Některé z nich mě naučily orálnímu sexu, když mi bylo deset. Jednou jsem to dokonce musel dělat se svým bratrem Joem. Byl jsem ve strašnjech rozpacích, protože jsem měl v posteli holku. Joe se mi posmíval, ale velmi dobře jsem věděl, že on a jeho kámoši dělaj totéž, co já. Byly tam “tety”, starý buzeranti, “Řekové” a zralý ženy, který sháněly mladý kluky, protože je muži v jejich věku už nechtěli. V Eastie byl dokonce i jeden buzerantskej policajt, kterej se poflakoval po přístavu a vodil si tam mladý kluky…”
“Jendou jsem viděl, jak se parta kluků vrhla na jednojo opilýho tuláka a doslova ho roztrhala na kusy, takže z něj zbyla po smrti jenom kostra. Pak hodily jeho tělo, nebo aspoň to, co z něj zbylo, do vody. Takový bylo místo, kde jsem trávil spoustu času.”
Arthur Shawcross – “Zrůda z Rochesteru”:
“Zachránil mě jeden kluk, szejně starý jako jsem byl já. Když mě vytáhl, svékl jsem si šaty, abysh se umyl v řece. Mike udělal totéž a skočil za mnou do vody. Když jsme se pak sušily na sluníčku, najednou, bez sebemenšího důvodu, jsem ejakuloval. A Mike taky. Potom jsme se navzájem osahávali a jeden druhého kouřili. Bylo to poprvé, kdy jsem něco takového udělal. V té době jsem totéž začal dělat se svou sestrou Jeannie.”
“Potom jsem se už dokázal při onanii ejakulovat jne tehdy, když jsem si strčil prst do zadku. Proč? Nevím. Prostě to bylo tak. Jednou jsem to udělal slepici. Chcípla. Pak krávě, psovi a koni. Nevěděl jsem, k čemu mě to přivede.”
“Celou tu dobu jsem prožil jako ve snu. Tu ženu jsem potkal v jednom údolí nedaleko Kontumu a vystřelil jsem na ni.” (pozn.: Shawcross v tomto úryvku hovoří o době, kdy sloužil jako voják ve Vietnamu. Ačkoliv jeho následující tvrzení zní přesvědčivě, nic z toho není pravda, jak nám mohli dosvědčit jeho spolubojovníci); “Ještě nebyla mrtvá, a tak jsem ji přivázal ke stromu. Rozdělal jsem oheň. V tu chvíli jsem si všiml obrovského dutého stromu: když jsem ji překvapil, právě do něj schovávala svůj samopal AK-47. Úzká cesta vedla lesem k několika chatrčím, postaveným na kůlech. Byla tam spousta zbraní, munice a potravin. V jedné chatrči jsem zaslechl nějaký hluk. Vylezl jsem po žebříku nahoru. Zevnitř vylezla taková malá holka. Odvedl jsem ji s sebou a přivázal jsem ji ke stromu vedle té první. Byli to nepřátelé. Té starší jsem podřízl krk. Uřízl jsem jí hlavu. Vietnamci jsou pověrčiví. Napíchl jsem její hlavu na bodák, který jsem zabodl do země před skrýší zbraní. Už jsem nevěděl, co dělám. Nikdy jsem nic takového neudělal. Pak jsem uřízl té ženě nohu mezi kolenem a bokem. Jako šunku. Opekl jsem si ji na ohni. nevonělo to příliš vábně, ale jakmile to bylo opečené, pustil jsem se do jídla. Chutnalo to jako vepřové nebo opičí maso. Zbytek jejího těla jsem zahrabal do mraveniště. Zatímco jsem si připravoval jídlo, ta druhá holka modlela a počurala se. Znásilnil jsem ji, ale nejdřív jsem ji přinutil, aby mi ho vykouřila. Nechápala, co od ní chci, ale její tělo tomu rozumělo (?). Pak jsem ji přivázal ke dvěma menším stromkům. Vrátil jsem se k jídlu, pozoroval jsem ji a přitom jsem si brousil nůž. Několkrát omdlela. Pomaličku jsem jí rozřízl od krku až po podbřišek. Křičela a posrala se hrůzou. Uřízl jsem jí bradavku, vzal jsem svou pušku a tu bradavku jsem nacpal do hlavně, aby nebyl slyšet výstřel. Pak jsem jí zamířil na čelo a stiskl kohoutek. Její mrtvolu jsem pověsil za nohy. Potom jsem ji rozřezal jako krávu. Proč? O pár dní podzěji jsem řekl některým z našich mužů, aby tam zašli a vzali zbraně a munici. Všechno spálili, ale hlavy tam nechali. Vietnamci se tam už nikdy nevrátili. Jsou pověrčiví. Oni naše lidi taky mučili, tak proč bychom neměli dělat to samé?
Ale vě Vietnamu se stalo něco, co mě dodneška pronásleduje. S několika kamaráda jsme chytili jednu kurvu. Strčili jsme jí do těla plamenomet. otevřeli jsme kohoutek naplno. Byla mrtvá prakticky okamžitě. Její hlava odskočila od těla jako špunt ze šampaňského. Jinou kurvu jsme za nohy přivázali ke dvěma stromkům. Nakláněla se dopředu. Ve vagině měla břitvu. Ta ji rozřízla od zadku až po bradu, Potom jsme ty stromky pustili. Rozřízlo ji to ve dví. Nechali jsme ji tam.”
Jeffrey Dahmer – “Kanibal z Milwaukee”:
“Jednou jsem na ulici našel přejetého psa, myslím, že to byl bígl. Chtěl jsem se podívat, jak vypadá uvnitř. Rozřízl jsem ho. Už byl mrtvý. Chtěl jsem udělat něco šokujícího, a tak jsem ho nabodl na kůl v lese, který obklopoval náš dům.”
“Dělal jsem jim díry do hlavy hlubké kolem pěti až deseti centimetrů. Chtěl jsem, aby zůstali naživu a abych je mohl kontrolovat. Abych už nebyl sám.”
Henry Lee Lucas + Ottis Toole:
Lucas: “Byli tam lidé, kteří chodili po žhavých uhlících na oltáři a necítili vůbec žádnou bolest. Bylo to neuvěřitelné! Při orgiích jsme si navzájem pomazávali těla lidskou nebo zvířecí krví a močili jsme si do úst. Obřady končily hostinou, na níž se podávala lidslá krev a maso. Ottis vždycky patřil k těm, kterým chutnalo nejvíc. Já jsem se z toho většinou vyzul.” – zde se mluví o údajné satanistické sektě The Hand Of Death, ke které měli oba vrazi patřit a dělat pro ní nejrůznější “práce” jako vraždy nebo unášení dětí.
Lucas: “Sex je moje slabé místo. Vždycky jsem se mu oddával. Když mě posedla sexuální otuha, musel jsem mít sex okamžitě. Nedokázal jsem čekat. Musel jsem to mít hned. Jakýmkoli způsobem. Bylo mi fuk, jestli se jedná o ženu, muže, dítě nebo dokonce zvíře. Když jsem musel někoho k sexu přinutit, udělal jsem to. Zabíjel jsem zvířata, abych s nima mohl souložit, a souložil jsem s nimi, když byla ještě naživu.”
Toole: “Rád jsem mrdal toho chutného chlapečka a jeho hrůzyplné výkřiky mi působily velikou rozkoš.”
Toole: “Poprvé jsem někoho sněd a vůbec jsem nevěděl, že to je člověk. Věděl jsem, že je to pečený maso, ale… Nebylo to špatný. Mělo to výbornej nálev. Můj vlastní recept (smích). Je těžký poznat rozdíl. Myslel jsem, že je to normální maso. Nemyslel jsem si, že je to člověk. Teprve když jsem dojed, řekli mi: ‘Právě jsi sněd člověka…’ A já jsem řek: ‘Co?’ Nevěděl jsem to. Chu´t lidskýho masa se od normálního moc neliší. Někdy jsem vůbec nevěděl, že jím člověka, byl jsem úplně mimo. Taky jsem pil krev.”
Toole: “Musel jsem dělat, co mi řekla.” (zde Tool hovoří o své babičce, jež byla satanistkou a o svém dětství); “Tvrdila, že patřím ďáblovi. ‘Dělej, co ti říkám. Nemůžeš toho nechat, nesmíšďábal opustit.’ Byla to vážně čarodějnice. Nosila dlouhý šaty, měla dlouhatánský vlasy, zakrejvala si obličej. Chodila na hřbitovy, ve stodolách si dělala oltáře, zaklínala. Doma měla lidský lebky. Ukázala mi, jak vytáhnout šuplík, otočit jej a udělat si z něj oltář. Řezala mrtvým ruce, přidávala k nim koření a pak to všechno míchala v kotli. Bylo to hrozně zajímavý. Když jsem byl ještě úplně malej, otec mě potrestal tak, že mě strčil pod sušičku a nahoře svázal dvě kočky za ocas. Byl jsem pod nima a kočky se navzájem trhaly. Na obličej mi padaly jejich vnitřnosti a kapala na mě krev. Řval jsem. Byl jsem ještě malej. Otec byl jako ďábel. Bylo to, když jsem byl malej. Vařil si jídlo ze psů. Znásilnil mě, když jsem byl malej. Pak to pokračovalo. Pořád. Když jsem byl malej, tak mě sestra převlíkala za holku. Bylo to čím dál šílenější. Nemoh jsem se udržet. Horší a horší. Nevěděl jsem, jak to mám udělat. Dělal jsem, co mi poručila máma. Někdy se babička snažila sehnat čerstvou mrtvolu, který pak uřízla hlavu. Nechala si ji a čekala, až kůže úplně vyschne. Jindy stáhla mrtvole kůži a pak si ji natahovala na tělo. Říkala, že tak zůstane její kůže pořád mladá. Tohle jsem dělal, když jsem byl malej. Bylo to dobře, nebo špatně? Já nevím. Nedokážu to říct. Dělal jsem všechno, co mi řekli. Někdy se vyčurala do velkýho hrnce a pak mi to lila na hlavu a říkala, že takhle mě ďábel nikdy neopustí. Tohle dělala…”
Zdroj: Stéphane Bourgoin – Černá kniha sériových vrahů
Mně vždy zajímal vrah Dahmer z tech skutečných, jinak z tech filmových určitě Hannibal Lecter
Žádné komentáře:
Okomentovat